Jak (ne)lehké je býti ženou

Určitě alespoň jednou za život si každá z nás přála být mužem a neříkejte mi že ne! Ať už to bylo ráno před zrcadlem s pěti pupínky na bradě a hřívou, za kterou by se nemusel stydět ani rákosníček, nebo po protančené noci, kdy si nepamatujeme, jak jsme se dostaly do vlastní postele natož kdo je ten podezřelý chlapík podřimující vedle nás. Každý muž by si měl alespoň jednou za život zkusit být ženou. Tudíž, krásný, i když po pár hodinách spánku se sotva vyspíte do krásy, upravený, i když venku lije jako z konve a tohle prostě nezvládne ani extra silně tužící lak na vlasy, a milý, aby náhodou nějaká jiná milá osoba opačného pohlaví neutrousila nevhodnou poznámku o „jakýchsi dnech“. A to už nemluvím o každodenním vyváření teplých večeří, obíhání kroužků a družin našich ratolestí a podobných slastech všedního života. Díky bohu, že mě nic z toho nepotkalo, zatím. Ale jsou tu i jiné zdánlivé drobnosti, které dokáží pěkně potrápit. Jestli jste někdy zkoušeli dobíhat tramvaj na vysokých podpatcích víte o čem mluvím. Kde se vzaly na každém druhém chodníku ve městě ty zatracené kostky?

Dalším příkladem mluvící za všechny je naše tolik oblíbené nakupování. Téma, o kterém už bylo řečeno všechno a nevyřešilo se nic. Pokud se vám ovšem podařilo vytáhnout vašeho muže na jarní nákupy a zatímco vy jste vzdychala v kabince nad úžasnými novými šatami za pouhých pět tisíc, on běhal po obchodě, aby vám přinesl správnou velikost, gratuluji jste vy i váš muž vzácná výjimka. Jedna má oblíbená blogerka napsala, že za sbírání bot nemůžeme, neboť je to důsledek evoluce, postavení planet a vývoje konzumní společnosti a naše malichernost s tím nemá vůbec nic společného a mně nezbývá než souhlasit.