Můžete pod svou nezkrotnou čupřinou skrývat nadprůměrný intelekt, nápad lepší než Steve Jobs nebo za sebou mít horu pracovních zkušeností, ale jakmile na sobě máte plísňáče, týdenní strniště (jsou typy mužů, u kterých je to naopak velmi sexy..o těch teď nemluvíme) a rádoby rebelské tričko s potiskem rockové hvězdy, pravděpodobnost, že uděláte pohovor na finančního ředitele, se blíží nule je prakticky nulová.
Onehdy se v jedné diskuzi, pod článkem, který radil jak se vyvarovat chybám v životopise, rozčilovala jedna žena, že je přece hloupost, aby někoho nepřijali do zaměstnání jen na základě uvedeného e-mailu typu tvojeberuska136@seznam.cz ačkoli je to samozřejmě velmi pilná zaměstnankyně. To bysme se - vy i já - divili. První dojem je prostě jenom jeden a jakmile ho pokazíme není cesty zpět. Ne nadarmo je to PRVNÍ dojem. Jasně, můžete ho vylepšit napodruhé nebo napotřetí, ale ten prvotní dojem už stejně nevezmete zpátky. Taky si tu teď všichni můžeme nalhávat, že my přece takový nejsme. Nejsme tak povrchní abychom hodnotili jenom podle vzhledu, ale ve finále to děláme všichni. Všichni do jednoho si uděláme obrázek o člověku, kterého neznáme a vidíme ho poprvé v životě. Možná se náš úsudek po čase otočí o 180° a sami se budeme divit, jak jsme mohli být tak hloupí, ale moje osobní zkušenost říká, že první dojem bývá více méně ten správný.
Proto jsem taky nebyla příliš nadšená, když mi do knihkupectví přišel obtloustlý pán v letech. Na sobě obří jeany, které už měly dobu největší slávy za sebou, stejně jako vytahané tričko (co to je za módu nosit o dvě čísla větší oblečení?), na zádech umouněný batůžek a v úsměvu chybějící zuby. První dojem jako vyšitý. Naštěstí, protože jsem strašně prozíravá a úlisná (používá se to slovo?), jsem se na pána mile usmívala a byla připravená odpovědět mu na všechny jeho, jistě podnětné, otázky. Nakonec se ukázalo, že pán je autor křížovek, které nesmí chybět ani v nabídce našeho obchodu a jednoduše se mi přišel pochlubit. "Vidíte to logo? To jsou počáteční písmeno mého jméno a přijmení", dmul se pýchou. Toliko k prvotnímu dojmu anebo by se hodilo říct vyjímka potvrzující pravidlo?
Onedty zase do obchodu zavítala paní ve středním věku, spíš mladší než starší. Vlasy už měla ale poměrně dost prošedivělé, dlouhé, navíc zastrčené v šedém roláčku. Na očích klasické velké kulaté brýle (přesně ty, které si představíte, když se řekne "brejloun"). Zastavila u regálu s cedulkou "Harlequin 1/2 z původní ceny", přesně podle mého odhadu (je to trochu deformace, když vejde zákazník tak nějak samovolně si představíte, u kterého regálu asi zakotví). Při placení se mi téměř nepodívala do očí, ačkoli jsem jí empaticky nabídla tašku (měla knížky asi za 500, přičemž cena jedné se pohybuje od 15 do 30 korun), kuňkla něco ve smyslu: "to je dobrý" a rychle vystřelila z obchodu.
Zkuste hádat, jaký dojem budí člověk, který v obchodě o velikosti pár čtverečních metrů, vydrží 4.5h!! Koupí si dvě knížky za dvacku, nechá si to zapsat na paragon, podotýkám každou zvlášť (díky bohu, že těch dalších 15 knih si vybral až u kolegyně) a zeptá se jestli by si mohl opsat pár poznámek! Ani v nejmenším nepřeháním, věřte mi. Tu (historku) o paní, co se mě ptala jestli nevím, kdy jí začnou působit léky na gynekologické obtíže, si nechám pro sebe..
Doporučuji: Modnipeklo
Proto jsem taky nebyla příliš nadšená, když mi do knihkupectví přišel obtloustlý pán v letech. Na sobě obří jeany, které už měly dobu největší slávy za sebou, stejně jako vytahané tričko (co to je za módu nosit o dvě čísla větší oblečení?), na zádech umouněný batůžek a v úsměvu chybějící zuby. První dojem jako vyšitý. Naštěstí, protože jsem strašně prozíravá a úlisná (používá se to slovo?), jsem se na pána mile usmívala a byla připravená odpovědět mu na všechny jeho, jistě podnětné, otázky. Nakonec se ukázalo, že pán je autor křížovek, které nesmí chybět ani v nabídce našeho obchodu a jednoduše se mi přišel pochlubit. "Vidíte to logo? To jsou počáteční písmeno mého jméno a přijmení", dmul se pýchou. Toliko k prvotnímu dojmu anebo by se hodilo říct vyjímka potvrzující pravidlo?
Onedty zase do obchodu zavítala paní ve středním věku, spíš mladší než starší. Vlasy už měla ale poměrně dost prošedivělé, dlouhé, navíc zastrčené v šedém roláčku. Na očích klasické velké kulaté brýle (přesně ty, které si představíte, když se řekne "brejloun"). Zastavila u regálu s cedulkou "Harlequin 1/2 z původní ceny", přesně podle mého odhadu (je to trochu deformace, když vejde zákazník tak nějak samovolně si představíte, u kterého regálu asi zakotví). Při placení se mi téměř nepodívala do očí, ačkoli jsem jí empaticky nabídla tašku (měla knížky asi za 500, přičemž cena jedné se pohybuje od 15 do 30 korun), kuňkla něco ve smyslu: "to je dobrý" a rychle vystřelila z obchodu.
Zkuste hádat, jaký dojem budí člověk, který v obchodě o velikosti pár čtverečních metrů, vydrží 4.5h!! Koupí si dvě knížky za dvacku, nechá si to zapsat na paragon, podotýkám každou zvlášť (díky bohu, že těch dalších 15 knih si vybral až u kolegyně) a zeptá se jestli by si mohl opsat pár poznámek! Ani v nejmenším nepřeháním, věřte mi. Tu (historku) o paní, co se mě ptala jestli nevím, kdy jí začnou působit léky na gynekologické obtíže, si nechám pro sebe..
Doporučuji: Modnipeklo
0 komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář!